V hloubi myšlenek
24. června 2014 v 20:39 | Yeti
Cineris seděla na schodech chodby. Držela plechovku limonády a přemýšlela. Broukala si smutné písničky, mezitím, co Jery a Louise byli ve třídě a bavili se. Ne že by se pohádali, Cineris jenom na chvíli odešla do ticha chodeb. Vsadila by se, že si toho ano nevšimli.
Zazněly sirény. Bylo to někde blízko, někde na náměstí Ardaxu.
Hoří snad někde...? pomyslela si.
Okolo šla profesorka Cross
"Mato, proč tu sedíš? Děje se něco?" zeptala se Catherine a přisedla si.
"Paní profesorko... Bude to znít hloupě. Asi jsem nepřející a žárlivý člověk a vám se to nejspíš nikdy nestalo.. Ale přála jste si někdy, aby se něčí vztah rozpadl? Aby shořel na popel?" odpověděla Cineris.
Catherine trochu se překvapeně zahleděla a zhluboka se nadechla.
"Víš, Mato... Každý jsme jiný, a naše povahy se nezmění. Ano, žárlivost není nic, na co by měl být člověk hrdý, ale plusy a mínusy jsou vždy vyrovnané. Neříkej o sobě, že jsi špatný člověk, to je první věc... A druhá - Sice jsem lidem vždy přála, ať mají co nejlepší, a když měli to, co jsem chtěla já, přála jsem jim to víc. Třeba si to zaslouží víc než já."
"..A co když ne? Co když si to nezaslouží? Co když toho člověka z duše nenávidíte a musíte ještě překousnout to, že vám sebral vaše milované?"
"Žárlivost není náznak nedůvěry, Mato, ale strach o to, čeho si velmi ceníme. Když si něco nezasloužíš, tak to nedostaneš, nebo nevezmeš, že ano? Třeba to později odhodí, nebude mu to vyhovovat, nebo se mu to prostě vezme. Když ani jedno z toho, dávám ti povolení dané osobě dát přes držku," profesorka se usmála a vstala, "tk pojď do třídy."
Cineris jen urskla limonádu a vstala také.
Skvělá učitelka... napadlo ji.
rainy day.
2. května 2014 v 19:50 | Yeti
Dívky vyběhly ven na nádvoří školy a běhaly po parku, byly jenom ve svých pokojových šatech. Bylo po šesté hodině odpolední, venku foukalo a lehce pršelo.
"Tohle byl šílený nápad, Louiso!" povykovala v běhu Cineris, "jak nás to vůbec napadlo?"
"Já nevím, ale je to fajn, ne? Jde tu cítit svoboda."
Pobíhaly mezi lavičkami školního parku, kde narazily na Miracle. Seděla tam se sklopenou hlavou a pohledem zapíchnutým do země.
"M-Miracle..? Jsi v pořádku? Co tu děláš?"
"Na totéž jsem se chtěla zeptat vás... Já tu jen sedím. Déšť mě uklidňuje." odpověděla obvkylým zasněným, lehce nasmutnělým tónem.
"M-My tu jen... Eh... Vyčerpáváme se.."
"Půjdeš s námi?" dívky ani nepočkaly na odpověď, vzaly Miracle za ruku a proběhly se s ní do hradu na pokoj.
Na pokoji se zachumlaly do dek a daly si horkou čokoládu u krbu. Vesele si povídaly a smály se.
Miracle se cítila jako mezi lidmi, co si ji váží. Poznala, co je to přátelství.
Lapač snů
22. března 2014 v 18:46 | Rucchi
Tak mě napadlo, že bych mohla napsat něco k tématu týdne. Už mi to dlouho leželo v hlavě než přišlo to správné téma.
V Americe mají sny velký význam. Lapač snů je půvdně indiánský.
Každá část lapače má svůj význam.
Siťka je vesmír, síťka je svět, který vidíme a cítíme. Síťka chytá sny. Ty dobré sklouznou po peříčkách do hlavy spícího, a noční můry spálí paprsky slunce.
Korálek jsme my, naše já, které je v síťce nebo-li v našem světě.
Jestli se nějaké noční hrůzy přece jenom neshoří na denním světle, zabloudí v síti a ke korálku se nedostanou.
Já mám svůj lapač snů, jsem na něj pyšná, od té doby co jsem sny už začínala podceňovat a byly pro mně ničím.
Od doby co mně začali všichni opouštět a já přestala věřit v dobré. Jediné místo kam jsem se mohla přijít utěšit byli moje sny.
Sny mě vždy fascinovali. Vždy se mi zdálo o věcech o kterých jsem nepřemýšlela přes den ale potkala jsem je (např. nějáké zvíře, obraz, prostě věci, nad kterými jsem se pozastavila a pustila u hlavy).
Můj lapač je trochu neobvyklý, místo síťky mám kulatou ozdobnou krajku, mám mnoho korálků, mám tam i pytlík s bylinkami. V čele lapače mám DIY Šklíbu z Alenky v říši Divů a látkové růže.
Na lapači má svůj význam i barva. Podle toho, co jsem kdysi vyčetla, vím že:
Červená představuje sílu, energii, dobroudružství.
Žlutá je představuje optimismus.
Zelená je štěstí a naděje.
Modrá symbolizuje moře, nebe, svobodu.
Bílá je barva nevinnosti a čistoty.
Růžová představuje lásku a něžnost.
Fialová je srdečnost a duchovno. Především uklidňuje.
Černá na lapači je pro mě zlo a nepokoj, noční můry.
Nikdo by svoje sny neměl podceňovat. Sny jsou důležité, ať už dobré nebo zlé.
Nepodceňujte je.
Jen tak na úvod.
9. února 2014 v 18:54 | Rucchi
Cineris ležela na posteli. Měla pocit, že nic nezvládne. Neměla na nic sílu. Avšak, ta bitva se blížila, ten boj byl už skoro tady. Trápil jí pocit, že to nedokáže. Na to její sebevědomí nestačilo. Co když to nedokáže? Zklame celou zemi, celou rodinu.. Bude jim chybět..?
V pokoji se jí zjevila dívka. Dlouhé, černé vlasy a modré, připomínající kočičí oči. Cineris zalapala po, to není možné...
,,Dokážeš to..."
zašeptala Darchen, objímajíc svou sestru...
Drazí přátelé 


