Dívky vyběhly ven na nádvoří školy a běhaly po parku, byly jenom ve svých pokojových šatech. Bylo po šesté hodině odpolední, venku foukalo a lehce pršelo.
"Tohle byl šílený nápad, Louiso!" povykovala v běhu Cineris, "jak nás to vůbec napadlo?"
"Já nevím, ale je to fajn, ne? Jde tu cítit svoboda."
Pobíhaly mezi lavičkami školního parku, kde narazily na Miracle. Seděla tam se sklopenou hlavou a pohledem zapíchnutým do země.
"M-Miracle..? Jsi v pořádku? Co tu děláš?"
"Na totéž jsem se chtěla zeptat vás... Já tu jen sedím. Déšť mě uklidňuje." odpověděla obvkylým zasněným, lehce nasmutnělým tónem.
"M-My tu jen... Eh... Vyčerpáváme se.."
"Půjdeš s námi?" dívky ani nepočkaly na odpověď, vzaly Miracle za ruku a proběhly se s ní do hradu na pokoj.
Na pokoji se zachumlaly do dek a daly si horkou čokoládu u krbu. Vesele si povídaly a smály se.
Miracle se cítila jako mezi lidmi, co si ji váží. Poznala, co je to přátelství.
Drazí přátelé 


