close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červen 2014

V hloubi myšlenek

24. června 2014 v 20:39 | Yeti
Cineris seděla na schodech chodby. Držela plechovku limonády a přemýšlela. Broukala si smutné písničky, mezitím, co Jery a Louise byli ve třídě a bavili se. Ne že by se pohádali, Cineris jenom na chvíli odešla do ticha chodeb. Vsadila by se, že si toho ano nevšimli.
Zazněly sirény. Bylo to někde blízko, někde na náměstí Ardaxu.
Hoří snad někde...? pomyslela si.
Okolo šla profesorka Cross
"Mato, proč tu sedíš? Děje se něco?" zeptala se Catherine a přisedla si.
"Paní profesorko... Bude to znít hloupě. Asi jsem nepřející a žárlivý člověk a vám se to nejspíš nikdy nestalo.. Ale přála jste si někdy, aby se něčí vztah rozpadl? Aby shořel na popel?" odpověděla Cineris.
Catherine trochu se překvapeně zahleděla a zhluboka se nadechla.
"Víš, Mato... Každý jsme jiný, a naše povahy se nezmění. Ano, žárlivost není nic, na co by měl být člověk hrdý, ale plusy a mínusy jsou vždy vyrovnané. Neříkej o sobě, že jsi špatný člověk, to je první věc... A druhá - Sice jsem lidem vždy přála, ať mají co nejlepší, a když měli to, co jsem chtěla já, přála jsem jim to víc. Třeba si to zaslouží víc než já."
"..A co když ne? Co když si to nezaslouží? Co když toho člověka z duše nenávidíte a musíte ještě překousnout to, že vám sebral vaše milované?"
"Žárlivost není náznak nedůvěry, Mato, ale strach o to, čeho si velmi ceníme. Když si něco nezasloužíš, tak to nedostaneš, nebo nevezmeš, že ano? Třeba to později odhodí, nebude mu to vyhovovat, nebo se mu to prostě vezme. Když ani jedno z toho, dávám ti povolení dané osobě dát přes držku," profesorka se usmála a vstala, "tk pojď do třídy."
Cineris jen urskla limonádu a vstala také.
Skvělá učitelka... napadlo ji.